Již od počátku sametového převratu jsme v Brně nuceni zaznamenávat velké útoky na památky osvobození obětí fašismu a Rudé armády. Začalo to kvaky v brněnském zastupitelstvu nad deskou Rudoarmějce na Moravském náměstí. Nakonec došlo k jejímu odstranění, a dnešní pomník Rudoarmějce od Fuchse a Makovského z roku 1955, v poloze Palbu stav! je de facto torsem bez určení na místě, přestože Stalinův rozkaz o osvobození Brna si každý může vyhledat v literatuře (např. Hrdlička, Rudá armáda osvobozuje Moravu, Brno 1948 a kopa další literatury). Tvoří tak ostudný kontrast k památníku osvobození Vídně, kde Rakušané klidně nechali jak Stalinova slova, tak znak SSSR a další atributy. Rakušané tolerantnější, než Brňané...

Pomník byl rovněž zhanoben proukrajinskými aktivisty malůvkou a nadávkou presidentu V. V. Putinovi...Nikdo nic nevyšetřil, pochopitelně... Magistrát se vždy více staral o ostudnou "maketu siluety Německého domu", příšerného sídla germánské a později nacistické poroby, jehož vnucená připomínka, vyvolávající masový odpor občanů, stála statisíce z peněz daňových poplatníků – tak daleko jsme to dopracovali v brněnské metropoli. Doupě pangermánů a německého nacismu je magistrátu bližší, než památky osvobození a obětí německého nacismu – co jiného je takzvaný brněnský Meeting s provokačními pochody sudeťáků z Pohořelic do Brna? Každý pozůstalý po obětech nacismu se nad tímto přístupem, farizejsky nazývaným "smíření", musí otřásat hnusem.

Seznam určitě není úplný, protože nebylo možné zachytit veškeré útoky vandalů na památníky případně na hrobové kenotafy bojovníků a obětí proti fašismu. K jednotlivým příkladům je možno uvést následující fakta.

K pomníku "tří odbojů" na Hybešově třídě lze říci, že před zbouráním to byl důstojný kenotaf odbojů I. války, II. války a odporu (žádný odboj to nebyl) za socialismu. Texty od profesora Ludvíka Kundery byly nejen poetické, ale i historicky přesné. Bohužel se nenašel nikdo z odbojářů, který by se dokázal účinné postavit proti zbourání tak působivého a věcně přesného pomníku. Možná právě proto pomník vadil orgánům?

Případ pomníku na Božetěchově ulici v Králově Poli je tanec dějinami nepolíbených mladých, kteří zahalovali pomník gázou, zatímco fanatik odbrušoval již před tím nenáviděné symboly srpu a kladiva. Zesnulý badatel V. Schilberger i pisatel této stati nezávisle na sobě zjistili příbuzné pana fanatika dotazy na Fragebogeny v Národním archivu v Praze. A ty promluvily tak, že prapředek dotyčného byl několika násobný nacista – rozuměj člen různých nacisložek. Když pak pan fanatik zastupitel prohlásil, že "hájí dědečka", bylo vše jasné. Pan zastupitel byl sice vyšetřován, ale byl potrestán směšnou pokutou a po čase se do zastupitelstva opět vrátil... Dnes je pomník, pod jehož patou a v okolí odpočívá na 365 sovětských rudoarmějců, opraven.

Pomník maršála Malinovského byl zhanoben dvakrát politím červenou barvou. Busta Rodiona Malinovského ,osvoboditele města Brna, byla očištěna a v současnosti je v pořádku.

Pamětní deska českého národního spisovatele a odbojáře MUDr. Vladislava Vančury, umístěná léta bez úhony na domě restaurace U Malchrů v Židenicích byla před několika lety ukradena. Dokládá ji pouze fotografie publikovaná v knize Brněnští občané v boji proti fašismu, (Brno 1981, fotopřílohy). Pro její nápravu se neučinilo nic, pokud je autoru známo.

Pomník obětí fašismu na Karáskově náměstí v Židenicích byl vandaly posprejován, což je obzvláště hanebné, neboť pomník obsahuje přímo reliéf zavražděné oběti nacistů.

Pomník tankistů v Brně–Obřanech si ještě pamětníci z Bílovic nad Svitavou (sousedního katastru pamatují) a ještě donedávna žili devadesátiletí občané, kteří si pamatovali zásah tanku z bílovického polesí, který tak a jeho osádku zničil a zahubil.

Nakonec uvádím pomníček s bustou presidenta Budovatele dr. Edvarda Beneše ve Slatině, odhalený roku 1945, jehož busta je v současnosti nenávratně ukradena či odstraněna neznámými pachateli.